Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco o mně

6. 3. 2012
 
Jsem tady a tady. A ještě také na blogu. Přestože se tu možná prezentuji jako "samolibá můra," jsem v jádru fakt hodná holka -:))).
Narodila jsem se v Havlíčkově Brodě v roce 1979. Od dvou let žiji v Příbrami. Vystudovala jsem obchodně zaměřenou střední školu, kterou jsem si nevybrala, ale naučila jsem se tam psát všema deseti, takže to možná nebyl tak docela zabitý čas.
 
O psaní se zajímám zhruba od osmi let. Moje počáteční pokusy byly přinejmenším zvláštní. Vlastně asi nikdy neuveřejním nic, co se skrývá ve třiadvaceti A5kových sešitech, které stále bedlivě střežím :).
 
Zato, a v posledních letech dost pravidelně, obesílám nejrůznější literární soutěže s více, či méně patrnými úspěchy. No co, jak bylo už někdy někde řečeno, "na začátku bývá vždycky tma."
Důležité je, že mě to baví, že to většinou moc nehrotím a že se to někdy povede.  V takových chvílích mám pocit, že všechno na světě má smysl, hlavně moje psaní.
 
Mou vášní, dá-li se to tak nazvat, je science-fiction. Ovšem já nejen vědecký týpek, takže tu pravou ráda čtu a píši takovou, trochu říznutou fantasy. Zabloudila jsem i do ST fanfiction a rozhodně neříkám, že končím.
 
Když jsem ve třinácti poznala Arthura C. Clarka a mnohé další, nebylo cesty zpět. Je to už dvacet let, takže nepočítám, že by se na tom něco změnilo. A ani to nechci.
 
"To není literatura pro dívky," říkávala moje češtinářka, když jsem jí v deváté třídě přinesla referát z "2010" mistra Clarka. "Příště si vyber něco, co je hodno čtrnáctileté dívky." Ano, vybrala jsem si "Střetnutí na Farpointu" ze série Star Trek - Nová generace. Učitelka se nezmohla na slovo a já dostala dvojku. Mám podezření, že to bylo jen kvůli tomu, že učitelka sci-fi nemusela a já ji tím pádem dvakrát zavedla někam, kam ani sama nedoufala, že se kdy vydá. Dobře jí tak.
 
Stejně tak moje máma, když četla kousek „Vzpomínek na smrt,“ to už jsem byla dospělá, prohlásila, že mě asi nezná a nedočetla to. Ale třeba StarGate a různé fantasmagorické seriály, se jí líbily, takže úplně ztracená není ani moje máma.
 
Další zálibu nacházím v poezii. Zní to děsně nadneseně, ale mívala jsem rok, tuším 2005, kdy jsem vypotila asi sedmdesát básní – většinou jsem si furt na něco stěžovala, ale pro mě to mělo jednak terapeutické účinky, pak také hlavu a patu a samozřejmě, když už jsem byla v tom, jsem i básně rozeslala do soutěží. A také vyhrála.
Mám raději prózu, ačkoli bych někdy moc ráda vydala sbírku básní. Poezie je moje zpověď, nezpovídám se moc často, tedy teď už ne. Próza moje záliba.
 
No a pak mám ráda kočky (pokud se chcete zbavit kotěte, pošlete mi fotku, třeba si ho vezmu. Zatím žádné nemám, ale nějakého mazlíka sháním), dobré čaje, lidi, pokud po mě nechtějí peníze a přírodu, pokud není třicet pod nulou, nebo nad nulou (dvacet snesu).
 
Chcete vědět víc?
Napište mi.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář